Rytíř smutné postavy

Tvář Dona Quijota je známa. Avšak podoba jeho tvůrce Miguela de Cervantes Saavedra ztrácí se podivnou a vcelku pochopitelnou asociací ve zjevu Rytíře smutné postavy. Dá se jen tušit, že za tragikomickými dobrodružstvími hrdiny z La Manche skrývá se podivuhodný život Cervantesův, prostoupený donkichotskou vírou v lidské rytířství a čest. A je nasnadě, že osud člověka, jenž vytvořil tak silné umělecké dílo, bude sám dojímavým dramatem, působivějším o to, že bylo skutečně prožíváno. Že tento dojem není dohadem, přesvědčuje nás i román Františka Kožíka, široká literární freska, složená ze sedmnácti obrazů, jimiž prochází Cervantes, jak jej viděli v různých údobích jeho života jednotliví vypravěči. Závěrečná kapitola je dojímavým monologem Quijotovým, jenž se loučí se svým autorem a naznačuje, v čem je jeho nesmrtelnost a věčně se obrozující životnost.