Je to více než půl roku, co jsem se cestou na hipoterapii zeptala svého téměř šestiletého syna Kubíka, co pro něj znamenají pohádky, když je má tak rád a každý den je před ukolébavkou vyžaduje. "Jsou dobré," odpovídá můj mistr zkratky. "Jak dobré, Kubo?" "Úplně dobré," zase on. "Kubo, a jaký byZuzana Zaharowská