Po Athénách: Výbor z Attických nocí a z listů Marku Frontonovi

Období zhruba odpovídající druhému století, vlády pěti císařů od Nervy po Marka Aurelia (96–180), lze přirovnat k římskému období klidu a soukromého života. Říše byla upevněna a stabilizována, a proto se kultura zaměřila na osobní zájmy a obdiv k antické minulosti. Athény, které ztratily politický význam, se staly centrem vzdělání, jakým byl v pozdější době Oxford. Římští studenti sem přijížděli za řeckými učiteli. Kultura těchto učitelů a studentů, známá jako „druhá sofistika“, se nezabývala rozsáhlými filosofickými teoriemi, ale praktickou etikou, vzpomínkami na zlatou éru Athén a především jazykem a stylem. Tato kniha obsahuje dvě literární svědectví o této době. Prvním je výběr z Attických nocí Aula Gellia, římského studenta, který si zaznamenával poznatky o klasické kultuře i zážitky ze studentského a akademického života. Gellius zachycuje společnost, která se nezajímá o „velké dějiny“, ale nachází potěšení v poznávání a studiu starých textů. Jeho pohled na athénskou komunitu ovlivnil evropský humanismus, zejména dobu Erasma Rotterdamského a Françoise Rabelaise, kteří věřili, že literární vzdělání může vést lidstvo k pokroku. Druhým svědectvím je výběr z dopisů mladého prince Marka Aurelia, který se ještě nevyznal v stoické filosofii, kterou později rozvinul ve svých Hovorech k sobě. Mladý Marcus Aurelius a jeho učitel rétoriky Marcus Fronto, který vyučoval i Aula Gellia, si dopisovali o každodenních událostech, jazyce, literatuře a touze po poznání, ale i o vzájemné náklonnosti. Jejich korespondence se vyznačuje literární hrou na erotický pár, inspirovanou Platónovými dialogy. Takový byl život „po Athénách“.