Knížku Malé a velké nebe jsem nazval podle jedné kratičké básničky. Chtěl jsem v ní říci, že malé nebe je ve městech, když se mezi vysokými budovami díváme nad sebe a zahlédneme jen malý kousek nebe, pouhý útržek, a že velké nebe je u moře, je všude kolem dokola, je nad námi a vidíme ho i pod sebou, jak leží na hladině moře. Tubásničku jsem do knížky nakonec nezařadil, byla špatná. Ale to malé i velké nebe v knížce je, protože mám nebe rád, tak jako mám rád cesty, stromy, trávu, vodu a život. (Michal Černík)