Bojoval jsem u Varšavy

Další část vzpomínek německého důstojníka na krvavé boje 2. světové války. Východní fronta 1944. Výsledek války je už zřejmý, jde jen o to, kdy nastane a kolik bude ještě obětí. Autor vypráví o hrdinských bojích se zákeřnými Rusy, statečných činech německých hochů, zranění, vyznamenání, to vše příležitostně okoření vůní milované ženy a její dcerky, které oddaně čekají v ohrožené vlasti. Přispívá k tradičnímu obrázku wehrmachtu jako elitní armády, svedené na scestí ďábelským vůdcem. Sebe představuje jako člověka, jehož cílem bylo zachránit pro budoucí německou společnost co nejvíce mladých životů. Čtivá, dobře napsaná kniha. Ale ve srovnání s minulými díly jakoby s pokračujícím ústupem a zoufalstvím německé armády docházelo i k vypravěčskému posunu od objektivity a sebereflexe k tvrdohlavému a sebeomlouvavému tónu.