Kniha obsahuje rozmanité texty Evy Švankmajerové – od vzpomínek z dětství a záznamů snů, přes eseje s prvky beletrie, které kriticky nahlížejí společnost, až po texty na hranici poezie a povídky. Najdeme zde i krátké dramatické scénky, odpovědi na surrealistické dotazníky a příspěvky do kolektivních surrealistických her. Tato žánrová rozmanitost však netvoří nesouvislý celek. Texty spojuje především autorčin osobitý jazyk, který s lehkostí využívá a transformuje styl a slovník populárního čtení, a zároveň surrealistický pohled na svět. Švankmajerová v nich přirozeně kombinuje osobní témata – lásku, sexualitu, rodinu – s kritikou společenských jevů, jako je ženská emancipace, vzdělávání nebo odpor proti útlaku a hlouposti. Texty úzce souvisí s její malířskou a básnickou tvorbou, a odrážejí v ní stejné motivy: vařící se obrazy, proměňující se automobily, sny plné neobvyklých předmětů. Její imaginace je všestranná, tvořivá a kritická zároveň.