Ruth a její sestra Lucille vyrůstají pod péčí babičky, která je sice schopná, ale spíše líná, a dvou tetiček, jež jsou sice vtipné, ale naprosto neschopné. Později se o ně stará záhadná a nekonvenční teta Sylvie. Příběh se točí kolem železničního mostu přes jezero, který symbolizuje vzdálený svět a možnost úniku z izolovaného a drsného Fingerbone. Ruth, která málokdy promluví, vypráví neobyčejným a působivým jazykem, který si žádá pozorné čtení a zároveň působí velmi autenticky. Mluví o nekonečném čekání, o důležitosti toho, co chybí, o pomíjivosti všeho hmatatelného a o následcích, které má zaměňování snů se skutečností. Tento román Marilynne Robinsonové byl nominován mezi nejlepší americké knihy posledních dvaceti pěti let, přičemž mezi nominovanými autorkami byly pouze dvě ženy.