Čtvrtý svazek Haškových spisů, pojmenovaný podle své úvodní povídky, shromažďuje kolem osmdesáti humoresek napsaných před válkou. Tato kniha představuje pronikavou a neúprosnou kritiku všeho, co je v lidském myšlení zvrácené, nezdravé a směšné. Hašek v ní zesměšňuje měšťácký tisk, morálku, společenské zvyklosti, lži a pokrytectví. V zájmu pravdy se dokonce odváží ironizovat i hodnoty, které se zdály nedotknutelné, a to i idoly českého vlastenectví – spíše vlastenčení. Kromě politických a ostře satirických povídek kniha nabízí i další typické projevy Haškova humoru. Stejně jako vždy si Hašek s radostí utahuje z podivínských učenců, kteří se v zájmu vědy vzdalují životu, kritizuje zaslepené obdivovatele literatury, ironizuje morálku amerických podnikatelů, problémy autorů detektivek nebo uchazečů o státní podporu.