Kniha se soustředí na vztah mezi obrazem a jeho významem, a také na to, jak obraz komunikuje s jazykem. Interpretuje způsob myšlení klíčových představitelů strukturalismu a poststrukturalismu a sleduje vývoj těchto vlivných směrů. V tomto kontextu se autoři věnují především sémiotické analýze obrazu, proto se zaměřují na myslitele, kteří se zabývali nejen jazykem a systémy označování, ale i uměním a konkrétně obrazem.