Zloděj kufrů

Ludvíček a Markétka jsou sourozenci v neštěstí. Markétce je dvanáct let, Ludvíček je o dva roky starší. Oba už dva roky žijí v Terezíně. Ludvíček je čtvrtinový Žid a zůstal bez rodičů, do Terezína ho poslali z dětského domova. Markétka přijela s celou rodinou, s rodiči a bratrem. Ludvíček se snaží uživit různými pracemi – nosí kufry, zametá ulice, vozí mrtvé. Ale hlavně kufry okrádá. Vybírá si zavazadla bohatých lidí a bere si z nich, co potřebuje nebo co může vyměnit. Naučil se dobře odhadovat, komu kufry patří a co v nich najde, takže se téměř nikdy nesplete. Krade bohatým, protože si myslí, že jim to tolik vadit nebude, a chudým nechává to málo, co má. V Terezíně neplatí stejná pravidla jako venku. Krást? Ano, krást! I Markétka, která Ludvíčkovo chování zpočátku nechápe, s ním nakonec souhlasí. Aby člověk přežil, musí se přizpůsobit a udělat cokoliv. Ludvíček dívce vysvětluje, že i v takovém místě jako je Terezín se dá být šťastný. Je do Markétky beznadějně zamilovaný a nikdy se necítil tak dobře.