Generál Erwin Rommel, jeden z Hitlerových nejoblíbenějších vojevůdců, si získal značnou pověst již během tažení ve Francii v roce 1940, kdy velel 7. tankové divizi. O rok později ho Hitler vyslal do severní Afriky, aby zastavil britský postup v Libyi. Rommelovi se to podařilo a díky rychlému a útočnému stylu boje, inspirovanému blitzkriegem, zatlačil britské jednotky zpět do Egypta. Vrchní velitel britských sil v severní Africe, generálporučík Auchinleck, se obával zejména o Tobrúk, klíčovou zásobovací základnu, a možnosti jejího dobytí africkým sborem. Koncem července vydal Auchinleck směrnici, ve které upozornil své velitele a štáby, že Rommelova pověst neporazitelnosti negativně ovlivňuje morálku britských vojáků. Britové se proto rozhodli Rommela eliminovat. Před zahájením Operace Crusader vyslali k africkému pobřeží speciálně vycvičené 11. (skotské) komando, které se z ponorek vylodilo za nepřátelskými liniemi s cílem zaútočit přes poušť na Rommelovo velitelství. Současně měly první jednotky SAS při své první akci seskočit padákem poblíž německých letišť a zničit letadla na zemi. Autor na základě pečlivé rekonstrukce událostí a výpovědí účastníků ukazuje, že tyto operace byly od počátku odsouzeny k neúspěchu kvůli chybnému plánování, neschopnosti velení a nedostatečným informacím. Příslušníci komanda a SAS nevěděli, že se účastní téměř sebevražedné mise, ale díky své statečnosti, jak autor píše, „Británie opět očistila svou čest“.