Život na rozhraní věků

Dětství Ludmily Vaňkové se jevilo jako idylické. Její otec, ředitel finančních ústavů a později vysoký úředník České národní banky, ji v bohaté knihovně brzy seznámil s literaturou a historií. Ludmila od dětství snila o tom, že zmapuje celou českou historii v literárním díle. Rodina žila v klidu a harmonii, otec i přes pracovní vytíženost věnoval čas dcerám Blankě a Ludmile. Matka se starala o domácnost a rodinu, aktivně se zapojovala do ženského hnutí, byla blízká Miladě Horákové a s oblibou hrála na klavír. Obě dcery po ní zdědily hudební nadání – Blanka se stala profesionální zpěvačkou a Ludmila, s matematickým talentem po otci, se věnovala divadlu a literatuře. Toto štěstí však skončilo s otcovou popravou během heydrichiády. Rodina ztratila živitele a byla nucena opustit Prahu a přestěhovat se do Řevnic. V těžké situaci jim pomáhal Oldřich Pecl, který působil v odboji stejně jako otec Ludmily Vaňkové, ale tragicky zemřel v padesátých letech v procesu s Miladou Horákovou. Po válce Ludmila Vaňková studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se znovu setkala s přítelkyní Hanou Proškovou a navázala kontakty se zahraničními studenty, se kterými se však mohla znovu setkat až po čtyřiceti letech. Rok 1948 znamenal pro Ludmilu Vaňkovou vyloučení ze studia a doktorát získala až po sametové revoluci.