Egypt, 1964. Na plátně by se objevil titulek. Chrám v Abú Simbelu je rozebírán a znovu stavěn o šedesát metrů výše, aby unikl zaplavení obrovskou Asuánskou přehradou. Je to impozantní záchranná operace, která se však odehrává za cenu vysídlení Núbijců, původních obyvatel břehů Nilu. Koordinuje ji Angličan Avery Escher, který původně pracoval na stavbě přehrady, ale nakonec se rozhodl věnovat se záchraně, nikoli ničení. Podobně smýšlí i botanička Jean, která sbírá rostlinné vzorky, aby je zachovala před zánikem pod vodou. Avery se vyrovnává se ztrátou otce, Jean, o deset let mladší, s osudem obou rodičů. Jejich vztah nečekaně prověří tragédie – narození mrtvého dítěte. Je to příběh o ztrátě a odloučení, návratu a odpuštění, o pomíjivosti a vykořenění. Autorka píše neobyčejným stylem, s chladným, ale pronikavým pohledem, který odhaluje skryté motivy i vnitřní rozpolcenost jejích tragikomických postav.