Osmdesátiletá Islanďanka Hera Björnssonová dožívá v reykjavícké garáži, kde ji obklopuje jen počítač a neobvyklý předmět – granát z druhé světové války schovaný pod peřinou. Autor se při psaní inspiroval životem Brynhildur Georgíy Björnssonové, vnučky prvního islandského prezidenta. Kniha vyvolala silné reakce a etické otázky, jelikož rozrušila žijící příbuzné politika a otevřela debatu o hranicích literární fikce. Hera, i přes blížící se konec, zůstává plná života a s odvahou, cynismem i humorem se vrací k vzpomínkám na svůj dobrodružný život plný cestování a lásky, ale i k dějinám Islandu a Evropy.