Země podvedená

Volba tématu, jako je druhá polovina dvacátého století v českém prostředí, plném protichůdných zájmů, vyžaduje od autora značnou odvahu. Miroslav Vejlupek se tohoto náročného úkolu ujal a podle mého názoru jej zvládl s respektem. Každý čtenář může mít vlastní životní zkušenost, a to je v pořádku, život je komplexní. Kniha poprvé vyšla elektronicky na stránkách http://www.v-art.cz/ v rámci projektu Taxus Bohemica v červenci 2007. Více než třísetstránkový román je rozdělen do čtyř částí – Zemřelé sny, Trýzeň, Do nejvyššího poschodí duše a Gloria. Pojďme se podívat do regionu Velkého Poříčí, kde se odehrává boj o kariéru, o drobné radosti i o pouhé přežití. Nehledejme zde hrdinu, který by příběhem triumfálně procházel. V takovém prostředí není místo pro elegantní plavání. Nejsou zde stanovené trasy, rozhodčí, pravidla ani záchranné vesty. Řeka příběhu je nemilosrdný živel. Poříčsko je pohraničí v geografickém i společenském smyslu, prostoupené historickými událostmi, jejichž dopad si uvědomíme až v okamžiku tragédie nebo prozření. Symbolické je, že se děj odehrává převážně v zakouřeném sále podniku RaJ, kde se protínají osudy štamgastů, personálu i bizarních postav. Staré i nové křivdy zůstávají nevyřešené, naděje je v nedohlednu. Příběh se vrací k historickým zvratům, až do předválečné a válečné doby, k letům osídlování pohraničí, čistek, vzepjetí a normalizace. Vzpomínky na vzdálené zvuky klíčů. Měnící se ideologické klima a stále stejné postavy, bez zásadních myšlenkových posunů, jen s novými neštěstími přicházejícími zvenčí. *Země podvedená* je drsný příběh o odvrácené tváři života, který voní spáleništi. Nenabízí falešnou naději, ale varuje před bezohledným a beznadějným zítřkem, po kterém může přijít jen ticho. Je důležité se nad poselstvím knihy zamyslet a nenechat se oklamat iluzí šťastného života a falešnou důvěrou v neporušitelnost vlastního domova.