Záznamy

Po těžké mozkové příhodě na podzim roku 1998 se básník Jiří Kolář (1914) vrátil z Paříže do Prahy. Od léta následujícího roku byl po pádu přikován k lůžku, ale i přes to se nevzdal. Usilovně se učil znovu chodit a pokoušel se psát. Zvyklý na neustálou aktivitu, nyní čelil nemožnosti čehokoli dělat. Rozhodl se proto bez sebekritiky a lítosti zaznamenávat do diáře proměny svého těla, jehož síly opouštěly, a popisovat, jak se mu „svět tříští“. Tyto strohé a syrové zápisky spontánně reagují i na okolní dění, na zprávy z novin a obrazy z televize. Kolář si do diáře zaznamenával i nápady na koláže a první verše napsané po mrtvici. Jeho záznamy se občas dotýkají otázek poetiky a smyslu umění, někdy jsou hravé, jindy plné hořkosti. Jsou to záznamy nového vnímání, svědectví a poezie. Některé z nich se kvalitou vyrovnají Kolářovým nejlepším textům, které se vyznačují vzácnou „etickou opravdovostí“.