Tato sbírka básní, publikovaná ve výboru *Vertikální spílání*, představuje ostrou satiru na život v totalitním režimu a jeho kulturní politiku. Jan Křesadlo kritizuje zejména vzdělávací systém, symbolizovaný studovnou marxismu-leninismu, a prázdné, často absurdní sdělení v tisku – například zprávy o „velice potěšitelném a uspokojivém“ stavu ryb v třeboňských rybnících díky sovětskému vlivu. Dále se vysmívá i propagandistickým kampaním, jako je „bitva o zrno“ a kontrole účasti na pěstování řepy. Sbírka obsahuje i temné obrazy Prahy padesátých let a parodie na známé texty, například na *Dobrou píseň* Pavla Kohouta. Závěr sbírky vyjadřuje skepsi vůči reformám Pražského jara 1968, které byly násilně potlačeny sovětskou invazí a proměnily zemi v „zemi rozdupanou kopyty komoňů“. Tyto události nakonec vedly autora k rozhodnutí odejít do exilu.