Hana Prošková (1924–2002) proslula především jako autorka detektivních románů. Její první kniha, sbírka básní Oblaka, však vyšla již v roce 1962 a získala si uznání. Tato publikace přináší dosud nezveřejněné verše z jejího pozůstalosti, které vznikaly převážně v 50. a 60. letech. Básně v této sbírce jsou stejně poetické jako její debut, ale vyjadřují hlubší, zralejší a moudřejší pohled na témata, která Prošková zkoumala v počátcích své tvorby.