Zajatci ledu a noci

V roce 1743 se ruská velrybářská loď vydala z Mezeni do Severního ledového oceánu. Silná bouře ji však zanesla k ostrovu Malý Berún. Tři námořníci a dvanáctiletý chlapec Váňuška, rovněž člen posádky, se vydali ostrov prozkoumat. Během jejich nepřítomnosti ledovec rozdrtil a potopil loď i s celou posádkou. Čtyři přeživší, vyzbrojeni pouze puškou se sedmnácti náboji, sekerou a křesadlem, se ocitli tváří v tvář boji o přežití v drsných polárních podmínkách. Čelili přírodě, mrazu, hladu, nemocem a zoufalství. Šest let byli nuceni žít v dobrovolném vyhnanství. Za tu dobu jeden z mužů zemřel a Váňuška z dětství vstoupil do dospělosti. Po šesti letech je objevila loď raskolnických lovců a přivezla zpět do vlasti. Jejich dobrodružství tím ale neskončilo. Carevna Jelizaveta, zaujatá jejich příběhem, je nechala převézt do Petrohradu a vystavila je jako kuriozitu ve své zoologické zahradě. Mužům se však podařilo uprchnout na Vyg, kde se najali na loď směřující k lovu v oblasti Nové země. Zde se jejich stopy ztrácejí. Loď se nikdy nevrátila a pravděpodobně ztroskotala, čímž nalezli svůj poslední odpočinek v pustině Nové země. Tento příběh je plný silné touhy po životě, opravdové mužnosti a nezdolné vůle bojovat o přežití za každých okolností.