Kniha se zabývá cestami vzdělaných Osmanů, kteří v daném období putovali jak na západ do Evropy, tak na východ do arabských částí říše. Cestopisy z této doby jsou cenné, protože osmanská říše a Turci stáli na rozhraní dvou různých civilizačních světů. Zatímco Turecko bylo vlivem modernizace a evropských mocností závislé na Západě, zároveň dominovalo zaostalým jihovýchodním provinciím. Kniha prostřednictvím tureckých cestopisů zkoumá, jak autoři vnímali Evropu a východní provincie, a jak je setkání s novými prostředími ovlivnilo v jejich vlastním chápání identity v době, která byla zásadní pro formování moderní turecké společnosti a jejího vztahu k Evropě.