Z deště pod opak

Miloň Čepelka s potěšením přijal první básnickou sbírku Josefa Pepsona Snětivého. Dosud ho znal jako originálního, upřímného, ironického a sebeironického autora povídek i románů, a také jako vášnivého hudebníka, skladatele a textaře. Nyní se představil jako básník. Čepelka si uvědomil, že muž stále plný lásky, který k ženám chová úctu a vnímá je jako zdroj inspirace, ale i jako brzdu mužských fantazií, nemůže psát jinak než poezii. Ženy v jeho díle jsou rušitelkami i ochránkyněmi vnitřní rovnováhy, průvodkyněmi svědomí a odhalovatelkami skrytých pravd. Poezie, která si klade za cíl podobnou pomoc, Čepelku po prvotním překvapení začala dávat smysl a on si ji s vděčností vychutnával pro její rozmanitost – od epigramů a haiku po prosté povzdechy a sonety. Verše jsou plné emocí, pozitivních i negativních, a vyzařují z nich energie, která čtenáře probouzí a povzbuzuje k životu. Čepelka věří, že tato sbírka v čtenářích vyvolá stejnou odezvu a chuť k zamyšlení, a to si od srdce přeje.