Jan Kraus pracuje jako pečovatel v Berlíně, kde doprovází lidi v posledních chvílích života. Od roku 1986 žije v Německu, původně pochází z Vimperku. Často se stává, že s umírajícími stráví jen několik dní či týdnů, zřídka měsíců. Jedním z jeho pacientů je Wenzel Winterberg, téměř stoletý rodák z Liberce, který se narodil ve stejném roce jako místní krematorium a vznik Československa. Winterberg, celý život pracující tramvaják bez formálního vzdělání, překvapivě mnoho ví o historii a občas se nechá unést vzpomínkami. Jednoho dne požádá Krause o neobvyklou prosbu – o společnou cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva, řídí se starým průvodcem z roku 1913 pro Rakousko-Uhersko. Jejich putování sleduje stopy Winterbergovy dávné lásky, Lenky, která zmizela během války. Cesta se odehrává v zimě a krajinou za okny vlaku se vrací zapomenuté příběhy.