Vídeňská skupina vznikla v konzervativním poválečném Rakousku jako prostor pro svobodnou tvorbu. Obvykle se její působení uvádí v letech 1954 až 1964. Mezi její hlavní členy patřili Gerhard Rühm, Friedrich Achleitner, Konrad Bayer, Oswald Wiener a do roku 1958 také Hans Carl Artmann. Skupina se výrazně věnovala experimentům se slovem a živým uměním a v rakouském kontextu představovala odlišnou větev neoavantgardních směrů, které se rozvíjely v Evropě a Americe. Programově se snažila do poezie vrátit prvky, které byly během nacistického režimu potlačeny a v Rakousku se nikdy plně nerozvinuly – navazovala na dadaismus a surrealismus a často využívala literární koláže a montáže. Autoři čerpali inspiraci z vídeňského dialektu, populární literatury, černé romantiky, lidových frašek, ale i z málo známých učebnic a technických příruček. Jejich záměrem bylo šokovat a zároveň co nejvíce rozšířit chápání poezie a poetického projevu.