Voříšek, na rozdíl od psů popisovaných v předchozích knihách této řady, není žádné ušlechtilé plemeno. Je to starobylý, původní český pes, který se odjakživa choval v našich vesnicích. Jeho chov nebyl řízený – psi se pářili nahodile a štěňata si lidé mezi sebou rozdělovali podle potřeby. V některých oblastech se tak vytvořily specifické typy voříšků, které bohužel nebyly nikdy zaznamenány. Zatímco v Nizozemsku malíři často věrně zobrazovali místní voříšky na svých obrazech, v Čechách nemáme žádného umělce, který by to udělal. Díky neustálému kontaktu s lidmi a hospodářskými zvířaty byl voříšek velmi chytrý, učenlivý a přizpůsobivý. A protože žil v přirozeném prostředí, kde působil přirozený výběr, byl to zdravý a dlouhověký pes. Dnešní voříšek se však výrazně liší od svého historického předka. Ten původní mohl mít v sobě i krev psů, kteří žili už v neolitických vesnicích, zatímco moderní voříšek je často kříženec různých, někdy i exotických plemen. Přesto, nebo možná právě proto, je voříšek nejvěrnějším a nejspolehlivějším společníkem člověka, kterému nejde o prestiž, ale o prosté a oddané přátelství, které provází lidstvo i psy po celá staletí.