Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili

Horko ve vzduchu houstlo a v té krajině plné vidin bylo jisté jen jedno – Bílá příšera dorazila na svůj nejjižnější bod, sevřená mezi Vysokým a Antiatlasem. Bongo ji pohladil po volantu a otočil k mohutným horám na severu. Následovaly hodiny plné úžasu, dojetí i strachu, kdy jsme se vznášeli nad pestrou krajinou. Pod námi se rozprostíraly kuželovité a mohutné hory v odstínech hnědé, fialové, černé i zářivé hnědé, a dokonce i zelené – ne od rostlin, ale od barvy samotných kamenů. Bílá příšera se vznášela ve výšinách jako obrovský pták, kroužila podél strmých skalních stěn a na levé straně se rozprostíralo volné, nekonečné povětří.