Voda pro slony

Jacob Jankowski o svých zážitcích téměř nemluvil, přesto se mu v devadesáti letech v paměti uchovaly. Vzpomínal na dobu, kdy se jeho život změnil a našel útočiště ve vlaku cirkusu Benzini, který tehdy představoval nejvelkolepější zábavu. Byl to svět plný neobvyklých lidí, klaunů, zázraků, ale i utrpení, zloby a vášně. Svět s vlastními, často nelogickými pravidly a odlišným pohledem na život i smrt. Pro Jacoba byl cirkus záchranou i prokletím. Ztratil rodinu i majetek a nevěděl, co bude dál, dokud se neocitl na „lodi komediantů“ tažené lokomotivou. Cirkus se potýkal s krizí a každý byl vděčný za jakoukoli práci. Marlenu, hvězdu drezúry koní, do cirkusu přivedla nešťastná láska k násilnickému řediteli zvěřince. Slonice Rosie byla dovezena jako velká naděje, nové lákadlo, které mělo cirkus zachránit. Jenže Rosie se nedala vycvičit, neposlouchala ani jednoduché povely. Vzniklé pouto mezi Jacobem, Marlenou a Rosie, založené na lásce a důvěře, se nakonec stalo jejich jedinou šancí na přežití.