Jax

První setkání s Jaxem Blackwoodem neproběhlo zrovna hladce. Na mou obranu musím dodat, že jsem ho vůbec nepoznala – kdo by si pomyslel, že potká slavného rockera v supermarketu? A k tomu mi chtěl vzít poslední kelímek mátové zmrzliny s čokoládou. Možná bych to měla vzdát, ale on mě provokativně vyzval, ať si ji vezmu. Tak jsem ho políbila a kelímek mu vytrhla z ruky. Možná to bylo trochu nefér, ale byla jsem v koncích. Netušila jsem, že se z něj stane můj soused. A ne jen tak ledajaký soused – otravný, protože mi neustále připomínal zmrzlinu, a zároveň neodolatelný, protože rád hrál na kytaru v obýváku úplně nahý – a skvěle. Měla bych se mu vyhýbat, ale s Jaxem to nejde. Dokáže mě rozesmát i rozpálit. Jsme jen sousedé a oba jsme skeptičtí k lásce, ale možná bychom mohli být víc. Možná bychom mohli mít jeden druhého.