Větrný mlynář a jeho dcera

Každý z nás, včetně Jaroslava Haška, si vymýšlel svou vlastní roli, kterou pak Drobílek zapisoval podle našeho diktátu. Do rolí ostatních jsme se všichni vměšovali a snažili se, aby naše vlastní postavy byly co nejvýraznější, zvláště Hašek. Jedinou výjimkou byl Macha, jehož verše jsme nedokázali překonat. Drobílek s jediným rukopisem naší hry zastával funkci režiséra i nápovědy během zkoušek i představení. Psaní začínalo odpoledne, kolem šesté hodiny následovala generální zkouška a po večeři hostů jsme měli premiéru. Naše jeviště bylo v rohu u kamen, která sloužila jako důležitá horská scéna. Nacházelo se mezi dveřmi do výčepu a dveřmi na chodbu k toaletám. Neustálý ruch kolem nás, ať už směrem do výčepu nebo na toalety, nám vůbec nevadil, naopak se zdálo, že Drobílka i pana Zvěřinu to spíše těšilo.