Vydaná k 220. výročí Společnosti vlasteneckých přátel umění, z níž vzešla Národní galerie v Praze, tato publikace je sbírkou esejů, které sledují dějiny galerie jako příběh darů a sdílení. Kniha vzdává poctu zakladatelům, donátorům, umělcům i sběratelům, kteří obohatili galerijní sbírky – od děl starých mistrů až po současnou architekturu – ať už formou daru, výpůjčky nebo směny. Zkoumá také historii sběratelství a význam štědrosti při vzniku kulturních institucí. Celkový obraz doplňují citáty z filozofických, literárních a poetických textů, které problematiku velkorysosti zasadí do širšího kontextu.