Vážený pane Mikule - Dopisy 1967/1988

V roce 1967 se mladý evangelický farář Jan Šimsa z Českomoravské vysočiny nadchl pro román Sekyra od Ludvíka Vaculíka. I když se s autorem neznal, napsal mu a podělil se o své dojmy a postřehy k této populární knize. Tím začala dlouhá korespondence, která vyústila v trvalé přátelství. V roce 1967 ani jeden z nich netušil, že se později potkají v Chartě 77 a společně čelí zásahům StB. Jejich dopisy se týkaly nejen veřejných záležitostí, ale i osobního života, radostí i těžkostí rodinných vztahů. Vznikla tak jedinečná kronika více než dvaceti let, která zahrnuje Pražské jaro, období normalizace a konec komunistického režimu, a zároveň nabízí pohled do životů dvou výjimečných rodin. Kniha přináší dialog mezi spisovatelem, který se původně angažoval v komunistické straně, ale později se stal jedním z nejostřejších kritiků režimu, a českobratrským farářem, jenž vedl skromný život, ale dokázal s porozuměním přijímat i lidské slabosti. Autoři se rozhodli svěřit redakční úpravu dopisů nakladateli, aby kniha zůstala autentická a nebyla ovlivněna autocenzurou.