Ladislav Muška, operní zpěvák s téměř čtyřicetiletým působením v Ústeckém divadle, se kromě jeviště věnoval zpěvu i při rozlučkách v krematoriu. Tyto obřady se nesly v duchu vzpomínek, kde slovo dostávali nejen profesionální řečníci, ale i zástupci různých organizací, sousedé a další. Z jejich projevů se občas vynořily nečekané a vtipné hlášky, které hudebníci v zákulisí tajně zapisovali. Ladislav Muška tyto „perličky“ pečlivě shromažďoval a zpracoval. Jak sám uvádí, některé projevy byly tak komické, že se hudebníci ani nemohli soustředit a potlačovali smích. Cílem sbírky je autenticky zachytit atmosféru a slova, která zazněla během těchto rozlučkových setkání. Čtenáři se tak mohou přenést na místo dění a zároveň si uvědomit, že na rozdíl od hudebníků se nemusí potýkat s nutností zadržovat emoce.