Vajíčko

LÉBL Sedlák Václav Lébl z Březinek si vzal za ženu Židovku Rézu, která mu porodila dvojčata. Získal tak mezi lidmi úctu. Doručil mu dopis od náboženské obce s žlutou Davidovou hvězdou. Lébl si ji připnul na prsa, když byl v hospodě. Přítomni byli také informátor a příslušník četnictva. Četníci ho zatkli a zavřeli do koncentračního tábora, kde ho jeden rabín učil náboženství. Po návratu domů zjistil, že nikdo není přítomen. Uvedl statek do pořádku a nakonec se usadil ve starobinci. Tam si získal pozornost vážným vztahem s bývalou primabalerínou vídeňské opery, na kterou ostatní stařenky žárlily. TO Sedmnáctiletá Růžena Podolská našla v lese spícího neznámého muže. Spali spolu, ale postupně se vídali méně a méně. Ona mu říkala To, on jí On nebo Toníku. Růžena mu poslala dopis, který ale objevil nadporučík Walkman a nechal ho prozkoumat psychografologem. Oba byli předvoláni. Toník, ve skutečnosti Julius Šmejkal, byl ženatý a podílel se na atentátu na R. Hendricha. Šmejkal se Růženě vrhl k nohám a vyznával jí svou lásku. Komisař mu nevěřil a požadoval vysílačku a jména jeho kontaktů. Nakonec ho nechal naživu, protože se zdál být užitečný pro spolupráci. CO JE LEPŠÍ ? Doktor Hengele toužil stát se bohem a téměř se mu to podařilo. Prováděl selekci na nádraží, posílal lidi buď doprava, nebo doleva. Jeho kamarád s tuberkulózou byl poslán doprava, což byla horší možnost. Oba ale mysleli na druhého a tajně se vyměnili. Zdravý kamarád skončil v plynové komoře a na nemocného zaútočil polský Žid s klackem kvůli jeho dotazování. Hengele si vzpomněl na doktora Poláčka, kterého záviděl jeho nezávislosti. ROTA, PLAKAŤ! Během války se Slovenský stát pyšnil svou účastí ve válce. Nejlépe se dařilo obchodníkům s dobytkem, biskupům a vyšším důstojníkům. Vzniklo pět rot. Prezident Jozef Tiso měl sen o nose se třemi dírkami a proto zřídil 5. rotu Košér, kterou velil antisemita Laco Kostolány. Rota čekala na rozkaz k nasazení. Když konečně přišel, vojáci se v kantýně modlili otočeni k východu. Kostolány jim pak rozkázal: „Rota, plakať!“, ale nikdo se nerozplakal. Považoval to za vzpouru a nařídil zpěv. Během zpěvu byl bledý. Po skončení zpěvu poděkoval vojákům, vytáhl revolver a zastřelil se do spánku. Žil ještě čtyři minuty, napil se červeného vína a řekl: „Dobré vínko.“ a zemřel. VAJÍČKO Student Pokšteflo chodil na gymnázium a bavil se tím, že lidi telefonicky otravoval. Každý pátek ve tři hodiny volal panu Kohoutkovi a ptal se na pana Slepičku. Po roce 1939 byl uvězněn v koncentračním táboře. Pan Kohoutek na něj marně čekal. Po propuštění Pokšteflo znovu zavolal a zeptal se na pana Slepičku. Pan Kohoutek byl rád, že student přežil, a pozval ho na vajíčko naměkko. DVACÁTÉ STOLETÍ Byl to zvláštní člověk, který s sebou nosil kufr z vepřovice polepený nálepkami. Zdravil každého, zvláště zvířata. Byl to věčný optimista. Cestovali pragovkou, ale zastavil je strážník. Optimista se ho zeptal na jeho uniformu. Pokračovali v cestě, ale řidič ho nakonec vysadil, protože se ptal na podivné věci. Z kufru vypadaly shnilé brambory, ale optimista to neřešil. Nechal kufr na ulici a utíkal vstříc druhé polovině 20. století s prázdnýma rukama.