Marcus, poháněný tichým ozvěnou minulosti, opouští přepych Říma a vydává se na cestu, která by ho mohla zbavit tíhy v jeho duši. Sleduje stopy Hadašiny minulosti až do krajiny jejího dětství. Najde tam Boha a smysl života, a stane se mužem, kterého v něm Hadaša vždy viděla? „Vyprávěj mi všechno o té ženě, kterou jsi znal. Přesně mi zopakuj, co říkala o Ježíši Nazaretském.“ Marcus v očích muže zahlédl horečnatý zápal. „Proč?“ zamračil se. „Je to ještě důležité?“ „Jen mi to pověz, Marcu Luciane Valeriáne. Vyprávěj mi všechno od začátku, ať já sám posoudím, co je podstatné a co ne.“ A tak Marcus splnil Ezřinu žádost. Uspokojil svou naléhavou potřebu mluvit o Hadaši a při vyprávění si ani neuvědomil ironii: vyprávěním příběhu o prosté židovské otrokyni Marcus Lucianus Valerián, Říman bez víry, vlastně hlásal evangelium Ježíše Krista.