Tato sbírka pěti hororových povídek od uznávaného autora žánru je proslulá především díky postavě doktora Hesselia, německého okultisty, který je zároveň vypravěčem a předkládá tyto příběhy jako záznamy svých vyšetřování. Nejvýznamnější povídka, Carmilla, zásadně ovlivnila podobu upírských hororů a předcházela Draculovi. Příběh o půvabné upírce a jejím neobvyklém vztahu s mladou dívkou inspiroval řadu filmových adaptací. Kniha vychází v nezkráceném vydání v původním překladu Františka Bommera poprvé od roku 1925. Doprovází ji esej Alfréda Višného, která odhaluje zdroje, z nichž Le Fanu čerpal, a dokazuje, že skutečná postava, jež posloužila jako předloha pro Carmillu, žila ve Štýrsku a její osud má s Le Fanuovou povídkou mnoho společného.