Osmnáctiletý autor nastoupil po ukončení školy na nejtvrdší bojiště Leningradské a Volchovské fronty. Jako voják Rudé armády se probojoval až do Berlína a zázrakem přežil. Své válečné vzpomínky sepsal jako formu osobního uvolnění, bez úmyslu je publikovat. Po třiceti letech, uložené v jeho pracovním stole, byly vydány až na přání jeho spolubojovníků v období uvolnění politické atmosféry v Sovětském svazu. Kniha nenabízí odlehčené čtení ani oslavné popisy válečných událostí. Je syrovým svědectvím o skutečné tváři války na východní frontě, o které oficiální ani novější ruské životopisy nezmiňují. Její stránky působí mrazivě – tak otevřená výpověď o hrůzách spáchaných na obou stranách nemá obdobu. Po válce a dokončení studií se N. N. Nikulin stal odborníkem v Ermitáži, věnoval se umění starých evropských mistrů, publikoval řadu odborných knih a vychoval mnoho studentů. Jako uznávaný vědec a odborník opakovaně navštívil Západní Německo, kde porovnával své zážitky s německými vojáky. I tyto konfrontace a postřehy se odrážejí v jeho knize a působí stejně mrazivě. Nikulinovy válečné vzpomínky nejsou vhodnou četbou před spaním. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi – autorovými snímky, dílem divizního fotografa D. F. Onochina a fotografiemi H. Vierse, německého vojáka, se kterým se Nikulin po válce seznámil a spřátelil.