V předvečer krize 1905-1914

Vývoj světových dějin v letech 1905-1914. Dlouhá staletí císařské moci v Číně náhle skončila v roce 1912, když byl poslední císař, šestiletý Pchu-i, zbaven moci a byla vyhlášena Čínská republika. Sunjatsen, vůdce revoluce, se nakrátko stal jejím prvím prezidentem. Mezitím severnímu sousedovi Číny Japonsku nebývale stoupla sebedůvěra: v roce 1905 země dosáhla snadného vítězství v rusko - japonské válce a na tento triumf navázala roku 1910 připojením Koreje. Za krále Eduarda VII. se labouristické vládě ve Velké Británii podařilo prosadit řadu reforem a Nový Zéland získal status dominia. Spojené státy americké se s úspěchem ujaly největšího stavebního podniku doby - Panamského průplavu - , ale panovačným postojem k latinsko-americkým sousedům začínaly ztrácet přátele. Ke skutečným problémům se však schylovalo v Evropě, kde přední mocnosti lačnily po vojenském konfliktu. Jen o vlásek se podařilo zažehnat nebezpečí války při mezinárodní krizi v Maroku, ale národnostní oheň na Balkáně se zcela vymkl kontrole a velmoci se pramálo snažily jeho plameny uhasit.