Poezie plná ironie, bolesti a pravdy – i té skryté za prázdnými slovy a smířenou se skutečností. Čtyřicet bezejmenných básní, které s odstupem dvaceti let přesně zachycují atmosféru listopadu 1989. Unikátní sbírka od Pavla J. Hejátka, autora, který dokáže v několika verších vyjádřit euforii i melodramatičnost doby, jako by zaznamenával stenografický zápis pocitů. Síla těchto básní spočívá v tom, že se v nich najde každý, kdo tu dobu prožil. Hejátko, mistr sarkasmu bez rovných, se po letech vrací k sametové revoluci, která se pro mnohé stala jen zdánlivým komfortem. Každá báseň se dotýká fikcí a iluzí, které tehdejší dobu provázely, a autor je zpracovává s mrazivou přesností. Tato sbírka, zrozená z prachu dvaceti let, nesmí chybět v knihovně každého milovníka poezie, která bolí, dojímá, ale zároveň nabízí rozhřešení a naději. Je to detailní a dosud nezpracované básnické svědectví o tom, co se stalo a jak to dopadlo.