Cestopis popisuje dvě výpravy do pohoří Sichote-Aliň v letech 1902 až 1906. Přírodovědec v něm poutavě zaznamenává svá pozorování a zážitky z dosud neprobádaných oblastí mezi Mandžuskem a Tichým oceánem, bohatých na ptáky a zvěř, včetně tygrů, medvědů, sobolů a divokých prasat. Kniha také vykresluje prostý život domorodců, kteří na počátku 20. století řídce obývali ussurijskou tajgu a živili se lovem i zemědělstvím. Výpravu oživuje postava zkušeného domorodého lovce a stopaře, který autora provázel, odhaloval mu tajemství tajgy, chování zvířat a zvyky národností Dálného Východu. Spisovatele si všiml M. Gorkij, který o knize napsal, že ho „silou jejího líčení unesen a očarován“.