Tvář / Dokořán / Torzo naděje

František Halas patřil k významným českým básníkům třicátých a čtyřicátých let 20. století. Tato kniha nabízí tři klíčové sbírky, které ukazují, jak se Halasova tvorba vyvíjela v průběhu třicátých let. V počáteční sbírce Tváře, společně se sbírkami Ticho a Hořec, které obsahují básně z let 1930–1933, převládají osobní témata jako láska, smyslnost a smrt. Později se v jeho poezii stále silněji projevuje zájem o společenské dění. Sbírka Dokořán z roku 1936 je silnou básnickou odpovědí na vzestup fašismu. V Torzu naděje (1938) Halas reaguje na události jako Mnichovská dohoda a počátek druhé světové války. Kritizuje jednání mocností a vyjadřuje pocity nespravedlnosti a strachu, ale zároveň v jeho verších zaznívá naděje a touha po spravedlnosti. Kniha končí čtyřmi básněmi z cyklu Časy, které popisují tragický osud básníka v průběhu roku. Na rozdíl od harmonie Tváře se v pozdějších sbírkách projevuje Halasův osobitý, ne vždy melodický styl. Jeho verše jsou často přerušované, rytmus nepravidelný a zvukově výrazný. Stále častěji používá nová slova, běžnou i hovorovou češtinu a neobvyklé způsoby stavby vět.