Třináctá komnata

Prvním významným dílem Vladimíra Neffa byl psychologický román Třináctá komnata, poprvé vydaný v roce 1944 a později zfilmovaný Oldřichem Vávrou v roce 1968. Příběh se odehrává v pražské čtvrti Kampě, na malém ostrově mezi Vltavou a Čertovkou (v knize nazývanou Ďáblice), a představuje řadu zajímavých postav, například cukráře Jakoubka a hostinského Peška. Do domu U Slepých hodin se nastěhuje rodina doktora Kalisty – jeho krásná žena Kateřina a třináctiletá dcera Blanka. Blanka na zahradě objeví sošku bůžka, jehož ruka ukazuje na kulaté okno jejich domu. Spřátelí se s Kosťou, synem souseda doktora Diviše. Kosťa, který rád fantazíruje, Blanku přesvědčí, že za oknem se skrývá něco tajemného. Společně se rozhodnou záhadu odhalit. Nakonec objeví „13. komnatu“, ve které naleznou kulatou skleněnou vázu, kterou považují za kouli pro věštění budoucnosti, po cikánce, která v domě dříve bydlela. Kosťa si rád hraje na proroka a pomocí karet si vymýšlí osudy lidí. Tentokrát si vyloží příběh, který se děsivě blíží skutečnosti – paní Kalistové se začne dvořit jiný muž, doktor Kalista je zastřelen a ona je falešně obviněna, ale nakonec očištěna. Kniha vyšla v pátém vydání, přičemž druhé vydání vydal nakladatelství Československý spisovatel.