Woolfová v eseji *Tři Guineje* z roku 1938 reaguje na blížící se válku a zkoumá, jak by se měla žena v této situaci chovat. Její neobvyklá a pro některé šokující odpověď odmítá rozdělení na bojující frontu a bezpečný týl a snaží se odhalit, jak je mír často pouhým pokračováním války jinými prostředky. Analyzuje agresivitu, která se projevuje i v kultuře a vzdělávání, a která se vybíjí v ponižování žen. *Vlastní pokoj*, vzniklý z přednášek z roku 1928, je klíčovým dílem feministické teorie. Woolfová zde prostřednictvím literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a osobní reflexe zkoumá vztah žen a literatury, přičemž kombinuje vážnost s lehkým humorem. Stejně jako u Shakespeara, i v díle Woolfové cítíme tvůrčí sílu, která není založena na nenávisti, ale na sjednocení obou pohlaví, a proto její eseje zůstávají aktuální dodnes.