Treblinka, slovo jak z dětské říkanky

R. Glazar vystoupil 10. října 1942 na nástupišti v Treblince z transportního vlaku. Přežil v táboře tyfus a povstání v srpnu 1943. Společně s přítelem uprchl, přičemž si navzájem vyměnili jména a byli polskou policií posláni na práci do Německa. Paradoxně tam oba přežili až do konce války, v zemi, odkud nacisté řídili vyhlazování Židů. Krátce po válce R. Glazar sepsal své vzpomínky na obě fáze svého válečného utrpení. Jeho věcné a nezatížené vyprávění však po válce nebylo publikováno. V roce 1968 byl rukopis znovu připraven k vydání, ale autor si stihl vzít pouze jeden výtisk s sebou do exilu ve Švýcarsku. Richard Glazar byl klíčovým svědkem v procesu s nacisty v Düsseldorfu, který se zaměřoval na zločiny v Treblince, a významným pamětníkem ve filmu Šoa.