Od počátku 18. století, konkrétně od dob Marie Terezie až do konce napoleonských válek, čelila habsburská dynastie krizi v mužském potomstvu. Mužští dědicové postupně vymírali a po dlouhých 56 let se v španělské i rakouské linii rodu nenarodil žádný chlapec, který by se dožil dospělosti. Proto se císař Karel VI., který neměl mužského dědice, musel uchýlit k neobvyklému řešení – ustanovit dědičku trůnu mezi svými dcerami. S velkými obtížemi prosadil tzv. pragmatickou sankci, která umožnila nástup jeho nejstarší dcery, Marie Terezie. Pátá část se zaměřuje na období od nástupu Marie Terezie (rok 1740) až do konce napoleonských válek (rok 1815).