Kniha poprvé vyšla v roce 1913 a vyvolala silnou odezvu svým nekonvenčním pohledem na náboženství, které Freud interpretuje jako projev neurózy. Skládá se ze čtyř studií, v nichž Freud porovnává životní styl primitivních kultur s psychikou neurotiků. Nejznámější je poslední stať, kde Freud vysvětluje víru v bohy a totemy hypotézou o prehistorické události. Podle ní skupina synů zabila svého otce, vůdce kmene, a následně ho snědla, aby získala jeho sílu. Z pocitu viny se pak snažili tento čin napravit tím, že z otce udělali totem a zakázali si ho jíst. Freud tak tvrdí, že náboženství, v jakékoli podobě, má původ v pokuse o odčinění prvotního zločinu. Ačkoli tato teorie dnes není všeobecně přijímaná, stala se významnou součástí studia člověka a náboženství. Doslov napsal Václav Soukup.