Torso naděje

Tato sbírka z roku 1938 s největší naléhavostí a uměleckou přesvědčivostí zachycuje tragický osud naší země v té době. Její základ tvoří dvanáct básní, doplněných poválečným cyklem Časy, rovněž napsaným v roce 1938. Úvodní báseň Panychida za F. X. Šaldu, inspirovaná jeho dílem, motivy a stylem, symbolicky předznamenává blížící se národní tragédii. Básník ji však nevnímá jako bezvýchodnou („Meč nevypadl, vylo­men jen byl"). Nejtěžší okamžiky roku 1938 jsou evokovány v klíčových básních sbírky – Praze, Zpěv úzkosti a Mobilizace. Květnová a zářijová mobilizace, zrada Francie a Anglie („Francie sladká, hrdý Albion / a my jsme je milovali"), svatováclavský motiv, odhodlání vojáků, zoufalé zklamání z ústupu – to vše ožívá v jedinečných metaforách a úsečných, někdy i zadrhávajících se verších ("Malověrní / Myslete na chorál...", „Ó duše lidu, jak koktalas /Geni, Genie země naší"), které si zapamatovala široká veřejnost. Hořkost porážky, pocit historické křivdy, ale i symboly vzdoru a naděje se objevují i v dalších básních (Dušičky, Nezrezaví, V táborech, Co uviděl, Mezi námi...). Závěr sbírky tvoří cyklus Časy, který skrze čtyři básně vyjadřuje osud básníka v průběhu ročních období a jeho nově nabytou tragickou zkušenost. Díky mistrné kompozici, dramatičnosti, výběru metafor a dalších výrazových prostředků (střídání volného a rýmovaného verše, kontrastů, zvukomalebnosti, opakování, rytmických změn) je tato sbírka jedním z nejvýznamnějších děl české poezie.