Temná láska

Temná láska je novela české autorky Alexandry Berkové, která vyšla v roce 2000 v nakladatelství Petrov. Berková v současnosti působí jako pedagožka na Vyšší odborné škole a Literární akademii v Praze. Autorka o knize říká, že „šetří váš čas“ – vyprávění začíná přímo uprostřed děje, bez zbytečných vysvětlení, podobně jako v životě, kde se setkáváme s lidmi opakovaně a jsme stále překvapováni, i když se nakonec ukáže, že mezitím uplynul čas. Kniha tak pojednává o jednom životním snažení. Temná láska je zvláštní novela psaná ich-formou, plná metafor, vnitřních monologů, proudu vědomí a symbolických reflexí. Je rozdělena na tři části – V boudě, Zápas s andělem a Konec. První část má podobu rozhovoru pacientky s lékařkou a představuje ženu uvězněnou v okovech. Žije v síti zneužívání a ponižování ze strany svého manžela, kterého zároveň nenávidí i miluje, protože jí tak projevuje svou lásku. Její pocity nenávisti a nelásky sahají až do dětství, kdy se setkala s nepochopením ze strany rodičů. Novela symbolicky zobrazuje ponížení a omezení práv žen v manželství, přirovnává ženu ke květině, kterou lze roubovat, přesazovat a zbavovat květů. Autorka se ptá, zda to není strach mužů z inteligence ženy. Manžel žije ve světě „síní tradic“ a spokojuje se s rolí „hračky“, jídla a spánku. Na otázky lékařky, proč od něj neodešla, odpovídá, že si bez ní nedokáže představit život. Jedinou láskou, kterou alespoň částečně zažila, je mateřská láska. Narození dcery, kterou nazývá „larvou“, přináší novou perspektivu. Larva poznává svět a žena ji miluje, ale dcera nakonec „odlétá z hnízda“ a dospívá. Žena se také osvobozuje a odchází. Druhá část knihy se soustředí na motiv kamenného anděla, kterého se žena vždycky bála. Po překonání okovů promluví s Bohem, který ji nabádá k přemocnění anděla. Ve vnitřním monologu a dialogu s Bohem a ďáblem Molochem se snaží ospravedlnit svého manžela a poukazuje na jeho traumatickou minulost. Zlo je všude, nejen v nás, ale i v celé společnosti plné předsudků. Muž sám je uvězněn ve svých vlastních okovech, které mohou symbolizovat i snubní prsteny. Svět je plný nadvlády mužů a žena se snaží vyrovnat se se svou samotou alkoholem a s problémy své dcery, která se stává závislou na drogách. V závěru knihy žena přemůže anděla, který se promění ve staříka a rozpadne se v prach. Je konečně svobodná, ale příliš stará. Nakonec je zavřena do blázince. Závěr knihy připomíná idylku, možná svatbu dcery Karolíny. Karolína je šťastná a pevně drží své štěstí v rukou. Konec je záměrně stylizovaný do podoby romantické literatury. Celá novela má spíše symbolický význam a ukazuje věčný boj mužů a žen, touhu po svobodě a její zdánlivě těžké dosažení. Prolínají se zde různé časové roviny a postavy.