Časopis se zaměřuje na vybrané oblasti umělecké moderny a avantgardy. V úvodní části se Aleš Haman věnuje proměně vztahu moderního umění ke skutečnosti, což je jedno z klíčových témat tohoto období. Následně Aleš Kozár a Miroslav Kouba historicky zkoumají, jak se koncept modernismu projevoval v jihoslovanské literatuře. Dimana Ivanova se zabývá modernistickou reflexí a sebereflexí prostřednictvím mýtu o Narcisovi a problematiky skrytého narcismu v umělecké osobnosti. Odbornou část doplňují dva texty o překladatelství: Bohuslav Mánek se ohlíží za tím, jak časopis Kvart, vedený architektem a básníkem Vítem Obrtelem, začleňoval moderní anglickou a americkou literaturu, a Petr Poslední analyzuje, jak politické okolnosti ovlivňují překládání experimentální poezie, konkrétně veršů Mirona Białoszewského. Číslo obsahuje také rozhovor se spisovatelem Jaroslavem Rudišem. V literární příloze Tahů jsou prezentovány ukázky tvorby čtyř autorů různých generací. Básně Evy Luky a Bronislavy Volkové, plné emocí a existenciálního napětí, doplňuje robustní novela Ondřeje Červinky a hravé povídky Lukáše Vavrečky.