Synové slávy - oběti iluzí

Pozdní římské panegyriky představují soubor oslavných projevů, které byly proneseny k poctě římských císařů v období pozdního císařství, známého jako dominát. Tyto projevy, sepsané autory žijícími ve 3., 4. a na počátku 6. století, oslavují činy císařů Maximiana, Constantia, Konstantina, Iuliana, Valentiniana I., Gratiana, Theodosia a Theodoricha. Součástí sbírky jsou také dvě historické črty, pojednávající o životě Konstantina Velikého a Theodoricha. Oslavné řeči k císařům, panegyriky, se objevily již v době principátu a za dominátu se staly běžnou součástí literární tvorby, odrážející vzrůstající důraz na výjimečnost císařské osoby. Zvláště významný je soubor tzv. galských panegyriků, objevený roku 1433 v Mohuči. Tyto chvalořeči, většinou od neznámých nebo málo známých řečníků působících v Galii, se vyznačují horlivou snahou o lichocení císařům. Mezi autory panegyriků však nalezneme i významné osobnosti, jako básníka Decima Magna Ausonia a Quintuse Aurelia Symmacha. Oslavná řeč na gótského krále Theodoricha, sepsaná Magnem Felixem Ennodiem na počátku 6. století, představuje specifický případ, kdy je oslavován germánský dobyvatel usilující o vytvoření nového politického celku v Itálii. Podněty k sepsání panegyriků byly různorodé, nejčastěji se však jednalo o oslavu vítězství, výročí vlády nebo poděkování za udělené hodnosti. Autoři se snažili své oslavence heroizovat a jejich projevy jsou výmluvným svědectvím o atmosféře doby. Portréty císařů jsou idealizované a jejich úspěchy zveličené, což odpovídalo přáním samotných císařů. Tento pohled na historii skrze životy jednotlivých vládců je charakteristický nejen pro panegyriky, ale pro celou římskou dějepisnou tvorbu té doby. Dvě historické črty o Konstantinu Velikém a Theodorichovi, sepsané neznámými autory, poskytují zajímavý pohled na osobnost autorů i na popisované události.