Nová kniha Františka Koukolíka Stupidita se zaměřuje na všudypřítomný, avšak často přehlížený a podceňovaný fenomén lidského chování – stupiditu. Nejde o hloupost, nevědomost, chybu, nepozornost či iracionalitu, ale o selhání schopnosti reagovat na změny. Stupidita nastává, když se osvědčený postup stane neúčinným v nové situaci, a přesto se ho člověk nebo skupina drží, protože není schopna najít řešení.
Tento princip se projevuje i v širším měřítku. Například válka, která byla pro mocenské elity dlouho úspěšnou strategií, se v éře zbraní hromadného ničení stala maladaptivní. Přesto ji elity ignorují, protože stupidita je způsob, jak lidská mysl kompromituje mezi přímým vnímáním reality a tlakem sociálního prostředí.
Mocenské elity si jsou vědomy rizik neomezeného růstu, jaderných zbraní a klimatické změny, ale ve snaze udržet si moc potlačují zpětnou vazbu a aktivně deformují informační prostor. Stupidita není opakem inteligence, ale moudrosti, a proto může být i velmi sofistikovaná.
Stupidita provází lidské dějiny a v současnosti nabývá na síle, což ohrožuje budoucnost našeho druhu. Technologicky vyspělá stupidita může být vrcholem i koncem naší civilizace. Pokud si elity myslí, že přežijí, spoléhají na vlastní krátkozrakost. I když by se uvnitř elit mohly objevit moudřejší skupiny, cesta k tomu bude obtížná, protože stupidita je zakořeněna v našich genech již od prvních obratlovců.