První kniha v souboru spisů Vladimíra Körnera je jeho debut z roku 1964, pojednávající o osudu dívky, kterou během války odloučili od rodiny a odvezli do Německa za účelem převýchovy. Druhá kniha, Slepé rameno, vznikla o rok později, v roce 1965, a vypráví příběh odbojové skupiny v závěru druhé světové války.